15. září jsme ale slavili i jinak. A jak nejlíp uctít století trampingu, než na čundru. Letos jsme se vydali ke Zlaté řece, jenom kousek od osady, do Prosečnice a přesto to stálo za to. Počasí i příroda byly nádherné a zaplnily naše srdce krásnými pocity. Často jsme vzpominali na kluky a holky kteří tady byli před námi a kteří nachazeli zdejší kraj divoký a opuštěný. Někteří lidé si myslí, že za dobrodružstvím je třeba cestovat tisíce kilometrů. Někdy však stačí přelézt vlastní plot a člověk se nestačí divit. Nejlepší odměnou nám pak byla noc pod hvězdným nebem a tiché ráno uprostřed lesa. A i když bylo trochu chladno, přece to stálo za to. S námi tramping tedy rozhodně nezhyne!!
DF