Když umlkne tichý hlas, většina si ani nevšimne, že už ho neslyší. Jsme zvyklí, že středem pozornosti jsou ti hlasití, silní a velcí, ti co létají nejvýše. Jenže i ten nejlepší letec se občas unaví a hledá místo, kde si může odpočinout před dalším letem. To se pak vrátí do rodného hnízda a zjistí že je tam pořád teplo, navařeno a někdo tam na něj čeká. Právě taková byla Madla, maminka, babička, teta, kamarádka, která tu pořád byla pro všechny. Jistota, která nikdy neselhala. Když měla Česká chalupa otevřené okenice, každý věděl že může zajít na milé popovídání, protože Madla je na chatě. Tohle nám smutný konec října vzal a nechal jenom vzpomínky. Budeme na Tebe myslet, pro hezké chvíle, pro ty úžasné vdolky i pro ty krásný holky které jsi osadě dala. Pozdravuj v nebeské osadě a my se zatím budeme snažit, aby ses za nás nestyděla.
