
23.3.1925 – 25.4.2019
Smutná povinnost připadla mi, přinést Vám zvěst o skonu kamaráda. Ve čtvrtek 25. dubna navždycky odjel do nebeské Krtkárny, za svojí Miladou, malý velký kamarád Zdeněk Procházka. Všichni jsme věděli, že to jednou musí přijít, nikdo ale nevěřil, že se to může stát. K osadě patřil stejně jako sluníčko k jaru.Rád sedával před chatičkou a měl přehled o cvrkotu. Každý, kdo šel na hřiště od kolejí, se zastavil a poklábosil. A teď už nebude s kým. Byl posledním kdo pamatoval osadu ještě v jejím dětském věku. Byl posledním, kdo věděl, jak to vypadalo v kantýně U Hájků. Snad proto je na místě víc hrdost, než smutek, že si s pýchou můžeme říct, byl to můj kamarád, táta, děda, praděda
…Buď sbohem Sázavo, až budu umírat, na břehu tvém chci spát, na věky spát.
