*13.7.1941
+11.12.2019
Kde kdo teď říká, proč musela odejít právě před vánocemi. Já ale myslím, že na odchod kamaráda není vhodný čas nikdy.
Loučím se s Tebou Jano za všechny holky i kluky ze Zlaťáku. Je nám moc líto, že Ti nebyl vyměřen delší čas. Byla si pro nás zapálená sportovkyně, věrná osadnice a hlavně skvělá kamarádka. Vášeň pro sport Tě neopustila do posledních chvil. Ještě letos jsme Tě mohli vidět s holemi, jak si vykračuješ po osadě a se vztyčenou hlavou vzdoruješ bolesti a času. Pro mnohé z nás byla Tvá nezdolnost vzorem. S velkým zájmem jsi sledovala sport velký i ten náš malý osadní. A i když je teď u nás Tvůj milovaný volejbal naprostou popelkou, nezanevřela si a často se aspoň chodila dívat na tenisty, jak to plácají. Také si nikdy nezapomněla přijít fandit na fotbalový turnaj. Dělalo Ti velkou radost, že Tvoji vnuci v sobě objevili bojovné Dejnožkovské srdce a postavili vlastní fotbalový tým. Budeme si Tě pamatovat, jako vždycky opálenou a čilou kamarádku, která byla důležitou součástí života kolem hřiště.
Doufám, že ses setkala se svým Honzou.
Doufám, že už zase mažeš volejbal.
Budeš nám všem chybět. Ať je Ti zem lehká.
Ahoj, naše Jano. Navždycky tvůj Zlatý potok.