Milí osadníci a přátelé Údolí Zlatého potoka. Při hledání střípků historie trampingu Zlatého kaňonu (což je po koupi a rekonstrukci chaty v osadě Údolí Zlatého potoka můj nový koníček) jsem klopýtl na Aukru o ukončenou aukci prodeje 3. ročníku časopisu Ahoj na neděli (tedy rok 1935) a mezi 18 ilustračními fotografiemi, dokumentujícími stav nabízeného, praštil mě do očí nadpis článku ÚDOLÍ ZLATÉHO POTOKA. Považte, ročník obsahoval 52 čísel, každé o 28 stranách. To máme, bratru, 1456 stran a z tohoto množství něčí ruka 18x otevřela a vyfotila rozevřené stránky a na jedné z nich článek věnovaný naší osadě. Náhoda? Nemyslím!
Letos osada slaví 90 let své existence. Nemohl jsem narazit na trefnější věc, nežli historicky jistě první článek o Údolí Zlatého potoka! A další nepředvídanost na sebe nedala dlouho čekat. Zkontaktoval jsem trampského historika Jana Pohunka – Přebrala, zdali by nezjistil, v kterém čísle třetího ročníku článek vyšel. Odpověděl mi obratem: Ročník 3, číslo 21, vydané 26. května 1935. Nepíše se v knize schůzí O.Ú.Z.P., že osada byla založena v Jamrtalu, v hospodě pana Fáry v Oldřichově ulici č.p. 40 po třičtvrtě na devět večer 13. srpna 1935? Článek tedy vyšel bezmála čtvrt roku před založením osady! Tuto časovou nesrovnalost budou muset ještě trampští historikové řádně prozkoumat.
A nyní překládám doslovný opis článku z náhodně zachyceného nekvalitního snímku dávno skončené aukce na portálu Aukro:
ÚDOLÍ ZLATÉHO POTOKA
V malebně rozeklaném kraji, kde by podle pověsti měl čert ruchadlem praštit, rozkládá se údolí, možno říci miniaturní kaňon, a podél křišťálového potůčku, vyvěrajícího z památného zlatého dolu, roztroušeny jsou chaty „Údolí zlatého potoka“. Jest tomu již drahná řádka let, co první průkopníci, Rudla Bambas a Luďa Vorlíček zabloudili do neznámého údolí, rozkládajícího se mezi Luka-Medníkem a útulnou vesničkou Bohuliby. Časem množily se s přibývajícími kamarády tj. Frantou z Aljašky, Kometou ze Šibenice, Jardou Vlkem i jejich chatrče a dnes rozkvétá pod námi početná osada asi 17 bud, většinou vystavěných v pozdějších letech. Staří kamarádi, ač zaměnili svůj mládenecký stav za pouto manželství, zůstávají v osadě nikdy nestárnoucími mladíky, honícími se bezstarostně za mičudou na hřišti, jež není ničím jiným než kusem hrbolaté louky a řečištěm potoka. Jestliže dosti rozbrázděný povrch nedovoluje svésti řádný fotbalový turnaj, jsou nuceni členové, kteří hoví této choutce, čekat celý rok, kdy na jaře hraje se s bývalými členy osady Skagway, nyní „Orlík“ o putovní pohár. Třebaže nejlepší score vyznělo 6:1 pro „Orlík“, zůstávají stále poražení rivalové Ú.Z.P. veselé mysli. A konečně ve dnech, kdy všemohoucí zalévá celý kraj chladným deštěm, scházejí se osadníci porůznu v boudách a při partii „žulíků“ zapomínají na trampoty týdenního života.
Cyrill
