Tenhle příběh začíná emailem od Cyrilla Marounka, kterej by bylo škoda nepřidat k tomu textu:
Ahoj Dane,
nedávno, pročítaje Rudanovy Odlesky táborových ohňů, narazil jsem na příběh starosty Oleška, zabitého při obraně trampského majetku. Stalo se to skoro přesně před 95 lety a pro mě je zajímavý, že starosta měl stejné příjmení jako moje babička z máminy strany narozená v nedaleké Davli. Teď jsem na odpočinku, operovali mně koleno, tak srůstám, tak jsem s Kamilou při lelkování vytvořil z dobového tisku text – koláž zabývající se tehdejšími událostmi a protože nevím, komu bych se s tím pochlubil, tak Ti ji s dovolením posílám. Pro osadní web to asi vhodné není, chybí tam spojitost s osadou, ale přečíst se to asi dá. Co se týče článků pro osadní web, mám rozděláno něco o chajdě Šibenici obydlené panem Blažkem, jen se s ním ještě potřebuji potkat, než to pustím ven.
Měj se fajn!
Cyrill
Starosta obce zastřelen při obraně trampského majetku.
Jak tak lovím v historii zmínky o počátcích trampingu, vykoukla na mě nešťastná událost z roku 1930 a zaujala i tím, že příjmení hlavního aktéra starosty Kotába nosila i moje babička, narozená v Davli.
Laskavému čtenáři předkládám koláž sestavenou z dobového tisku:
Krásný kraj v okolí Vraného plný lesů a weck-endových chat, kde Pražáci hledají ve volných chvílích trochu oddechu, stal se jevištěm krvavé tragédie…
Osady Oleška a Březová jsou přiděleny k obci Zvol. Každá z nich má svého starostu. Osada Oleška jest z nich nejmenší, neboť čítá asi 13 čísel, větších statků a chalup. V okolí však zakoupili si Pražáci několik stavebních míst, kde zvolna vyrůstají vilky. Tři weekendové chaty, celý týden opuštěné, doplňují obec, jíž starostoval František Kotáb, asi třicetiletý, svobodný a statný muž. Bydlel se svým bratrem Josefem Kotábem ve stavení, které jest současně hospodou U Kotábů
čís. 28. Obci starostoval po dva roky a byl znám jako přičinlivý hospodář a milovník včel…
Asi 200 kroků za staveními na návrší, ohraničeném drátěným plotem, stojí chata s výhledem
do údolí, kde se černá habrový a smrkový les. Chata patřila p. Hořčíkovi a nebyla v osudné noci nikým obydlena. (Polední list 30. 5. 1930)
Tehdy k večeru (středa 28.5.1930) kráčel dělník Klaudis z práce do svého domova v Olešce. Když míjel trampské chaty, které jsou nedaleko obce, spatřil v jedné z nich jako by mihnout se elektrické světlo. Šel do obce k starostovi Františku Kotábovi a s ním a s jeho bratrem, který se vyzbrojil loveckou puškou se vrátili k chatě. (Rudé právo 1. 6. 1937) Hajný Kryštůfek, rovněž ozbrojený puškou, zůstal v údolí, kde hlídal. (Polední list 30. 5. 1930) Když znovu spatřili světlo, vyzvali nevítané návštěvníky, aby z chaty vyšli. Chvíli bylo ticho a pak kdosi zevnitř prohlásil, že už jdou.
V okamžiku nato padlo z chaty několik výstřelů.(Rudé právo 1. 6. 1937) Starosta Kotáb, chytiv se
za prsa, padl na zem. Skonal dříve, než přišla pomoc. (Národní osvobození 1. 6. 1937)
Pachatelé zločinu využili okamžiku, kdy všichni se skláněli nad chroptícím starostou a zmizeli
v lesích, jimiž stráň jest pokryta…Více než 10 četníků se tu sjelo, aby pronásledovalo vrahy.
Z jedné četnické stanice byl přivezen v motocyklu policejní pes, který zachytil stopu…Zbraslavští četníci Sládek a Dvořák šli neúnavně po stopě. A jejich námaha byla korunována naprostým úspěchem. Asi o půl jedenácté hodině ve čtvrtek v lese na Baních spatřili pronásledované, kteří směřovali k nádraží. Vyzvali je, aby se zastavili. Policejní pes vrhl se s prudkým štěkotem
na pachatele a jednomu s nich způsobil dvě tržné rány na lýtku, když se snažili utéci. Zadržení,
na nichž spočívá tíha zločinu, jsou dva cikáni Robert a Josef Čermák, oba příbuzní a nebezpeční. Byl u nich nalezen browning, z něhož jsou vypáleny dvě rány. Josef Čermák jest narozen roku 1905 v Jarově, Robert roku 1909. Josef jest ten, který dle informací samotného četnictva vystřelil. Oba jsou ve vazbě okresního soudu na Zbraslavi, kde budou vyšetřováni. (Polední list 30. 5. 1930)
Znali jste ho, mladého starostu vsi Voleška za Vraným, vy kamarádi z Měsíčního údolí a Libřice a od Záhořanského potoka. Když před lety jeden nebo dva velcí sedláci spolu s mlynářem chtěli vás vystrnaditi z údolíčka, byl to Kotábův starý táta, který s domkáři držel nad vámi svou ochrannou ruku a bil se za vás v obecním výboru. Osada zůstala… Kotábové zůstali přáteli trampů a když předevčírem přiběhl do vsi člověk a říkal, že v jedné trampské chatě jsou zloději, vyšel mladý Kotáb s hajným Kryštůvkem do noci. Nevrátil se, byl zabit. Kamarádi, až budou dnes na Volešku zvoniti Františkovi Kotábovi na poslední cestu, doprovoďte ho. (Rudý večerník 30. 5. 1930)
V neděli (1.6. 1930) se konal pohřeb starosty Oleška Frant. Kotába, který, jak známo, byl zastřelen právě v okamžiku, kdy překvapil zloděje v trampské chatě. Pohřbu, který šel z Olešky na hřbitov
ve Zvoli, zúčastnilo se přes 2000 lidí, většinou výletníků a trampů, kterým byl tragicky zesnulý dobrým přítelem . Když průvod s rakví zašel na hřbitov, trampové zapěli na rozloučenou své dojemné písně s mužem, který se jich ujímal při každé příležitosti. Věru, že nebylo široko daleko pamětníka pohřbu tak slavného. (Tramp č.17 13. 6. 1930)
Pro pachatelství obou zatčených svědčilo několik okolností. Byl to u nich nalezený revolver,
z něhož, jak zjistili znalci, mohla padnouti smrtící rána, byla to hůl s rancem, které byly nalezeny blízko místa činu a patřily oběma obviněným, byl to otisk prstu Roberta Čermáka, nalezený
na jedné lahvi v chatě a byl to konečně klobouk, taktéž nalezený v chatě, o kterém svědci prohlásili, že patří Robertu Čermákovi. Tento klobouk se však stal kamenem úrazu v obžalobě. Byly v něm nalezeny 3 vlasy, které byly podstatně světlejší, než vlasy Roberta Čermáka, a tak bylo řízení proti nim posléze zastaveno. (Rudé právo 1. 6. 1937)
Četnictvo však se této stopy nespustilo a v roce 1931 opět Roberta a Josefa Čermáka zatklo, ale i tentokrát bylo trestní řízení soudem zastaveno. (Lidový deník 1. 6. 1937)
Teprve letos v únoru, tedy po sedmi letech, když plzeňští četníci vyšetřovali cikánské tlupy
z několika krádeží, dozvěděli se, že mezi cikány vražda v Olešku není tajemstvím. Čermákové se mezi svými lidmi k vraždě doznali a vylíčili podrobnosti, které se shodovaly se skutečností. Proto je četnictvo znovu shánělo. Josef Čermák seděl na Borech dvouletý žalář za krádež, Robert Čermák dostal v táboře za loupež trest 7 let, který odpykával v Brně. Byli vzati znovu do vyšetřování a doznali se. Popřeli ovšem úmysl vražedný. Včera byli postaveni před pražskou porotu, již řídí vrch. r. dr. Mareček. Státní zástupce, dr. Tržický žaluje Roberta Čermáka ze zločinu vraždy prosté, Josefa Čermáka pro přímou účast na ní. Za svědky vede na 50 cikánů z různých táborů. (Národní osvobození
1. 6. 1937) Proces rozvržen je na 2 dny. V pondělí dopoledne vyslýchán byl Josef Čermák, který vraždící ránu z revolveru vystřelil. Říká, že nechtěl vraždit, že vystřelil, aby zastrašil pronásledovatele. Do chaty vloupal se, aby tu ukradl nějaké kalhoty, protože nechtěl jít na schůzku se svou milou v roztrhaných, které měl. (Lidový deník 1. 6. 1937) „Pro jedny kalhoty bych přece nezabil člověka“, říká a svádí vše na tmu a na nešťastnou náhodu. O revolveru doznává, že jej také ukradl. Jeho společník Josef doznává, že podal Robertovi zbraň, ale nevěděl prý, že bude střílet. Líčení asistují posluchači policejní školy, před nimiž se rozvíjí skutečný obraz cikánské romantiky se vší svou bídou, potměšilostí a pestrou hantýrkou… Rozsudek bude vynesen dnes večer. (Národní osvobození 1. 6. 1937)
Cíla
