Aneb ze vzpomínek Mudr. Viléma Brože
Náš archivní odbor (já) Vám přináší další střípek z osadní historie. Je to svědectví nadmíru zajímavé, protože nám ho přináší dosud žijící kamarád, poslední přímý svědek oněch krásných dní.
Jenom menšina z vás asi ví, která chata se jmenuje KOPA. Upřímně řečeno já to taky nevěděl. Je to chata stojící na skále nad chatou ALJAŠKA, naproti nové Granadě bratří Bartoňů. Jezdil do ní Jirka Kukla a potom taky Honza Svoboda s Jirkou Šťastným. A nejspíš jenom skutečná hrstka tuší, kdo je Mudr. Vilém Brož. Vilda, jak já mu budu říkat, protože my kluci ze zlaťáku si všichni tykáme, je kamarád, který byl v letech 1949-1969 věrným osadníkem. Ale popořadě.
Vilda se narodil 27. ledna 1926 v Praze na Francouzské ulici. Na Vinohradech také vychodil obecnou školu, kterou ukončil s výborným prospěchem, takže mohl pokračovat ve studiu na gymnáziu. Tam se seznámil s Albertem Fišerem a dalšími kluky, se kterými začal, kromě studia, také sportovat. Studijní povinnosti ho chránily před totálním nasazením. Z toho důvodu se v lednu 1945 přihlásil ještě na průmyslovku.
Konec války přinesl zmatek úplně do všeho, a proto maturitu na gymnáziu úspěšně složil až v září 1945. Podal si přihlášku na vysokou školu tělovýchovnou, kam byl také přijat. Kamarádi (Fišer a spol.) ho ale přemluvili, aby šel s nimi na medicínu. Proto podal přihlášku i tam a byl také přijat. Chvíli zkoušel studovat obě školy najednou, ale když to přestal stíhat, musel si vybrat a zvítězila medicína. Zároveň se věnoval basketu, tedy sportu, který u nás teprve po válce získal na větší oblíbenosti.
V druholigových Vršovicích 1870 se sešla parta kluků, jejichž část se později stala majiteli Kopy. Jejich jména napíšu bez titulů, i když je znám, protože tenkrát stejně ještě žádné neměli a na osadě si na tituly jaksi nehrajeme. Byli to Vilda Brož, Albert Fišer, Jarda Holeček, Míra Hora, Česlav Jaroš a Jirka Kukla. Jenže to není všechno. V historii tohoto klubu najdeme i další zajímavá jména. Láďa Keprta, Miloš Špitálský a později také Vláďa Bohata. A tady už nám to do sebe začíná zapadat.
Pan Špitálský koupil někdy v roce 1948 v Lukách od pana Dupala pozemek a začal stavět domek. Miloš mu samozřejmě jezdil pomáhat a místo se mu tuze zalíbilo. Když se dozvěděl, že je blízko vesnice chata na prodej, hned to dal klukům vědět. Samozřejmě že na ní neměli dost peněz, ale Albert Fišer je přemluvil, aby ji koupili společně. A tak se roku 1949, za závratných 36 00 Kčs stala tahle šestice kamarádů novými osadníky. Následovaly dva báječné roky naplněné smíchem, sportem, zábavou a uzavřené úspěšnou promocí.
Jenže byla padesátá léta. Kdo ví, kam by se jejich osudy ubíraly, kdyby nezasáhla neviditelná ruka soudruhů. Berta Fišer dostal umístěnku do Chomutova, Míra Hora se oženil a odešel pracovat do zemědělství a Jarda Holeček zmizel neznámo kam, Vilda se rozhodnul vyhnat čerta ďáblem a aby nedostal umístěnku, raději se v roce 1951 oženil. Oslavu měli snoubenci samozřejmě na osadě a novomanželskou noc strávili ve staré osadní chatě. Stěží bychom našli na osadě někoho jiného, kdo to tak má. Dle Vildova vyprávění jim ale celou noc dělala společnost zmije, která je pozorovala, takže radovánek si moc neužili.
S odchodem kamarádů, ustal i společný život v Kopě. Česlav i Vilda si postavili vlastní chaty, a Kopa zůstala Jirkovi Kuklovi. Na osadu začal jezdit Láďa Keprta a později i Vláďa Bohata. Také basket ve Vršovicích skončil a Pepa Kaiser je přetáhl do Startu Praha.
Vilda se rozvedl, ještě stihnul na osadě ničivý požár chaty Pepy Beránka a v roce 1964 se znovu oženil. Novomanželé dostali od tchána darem pozemek v Radešíně, kde si podle projektu Česlava Jaroše postavili chalupu a začali jezdit tam. A to už je jiný příběh.
Vilda se samozřejmě na osadě ještě párkrát mihnul. Třeba na oslavě 50. výročí osady, kdy znovu přespal v, tentokrát již nové, osadní chatě. On by možná přijel i na osmdesáté výročí, ale nikdo ho nepozval. Za to padá vina na naše mladé nerozvážné hlavy. Popravdě ale i na ty staré hlavy, protože nám nikdo o Vildovi neřekl. Dodatečně se tedy omlouváme. Není ale všem dnům konec. Vilda tráví sice většinu času doma v Letňanech, ale těší se vynikajícímu zdraví a 85. výročí osady se kvapem blíží.
Tak uvidíme.
Z Vildových vzpomínek s pomocí Romana Špitálského a Vilmy Fialové sepsal v dubnu 2018